Panáčci v Moravském krase

Když přijeli panáčci do našeho města, nestačili se divit. Copak to tady mají za divné nářečí? A vůbec. Každý tu mluví jinak. Došlo zde snad ke zmatení jazyků jako v Babylónu? A protože měli Modrý a Žlutý detektivní schopnosti (jejich nevlastní strýc byl Holmes), zjistili, že kromě češtiny se zde ozývá slovenština. Za blanenskými deváťáky totiž přijeli jejich kamarádi ze Slovenska a pustili se společně do příběhu.
Protože je Blansko srdcem Moravského krasu, rozhodli se panáčci, že navštíví Punkevní jeskyně. Tato návštěva jim pořádně zamotala osudem. Co se nestalo! Žlutý ztratil cestu. Z veľkej paniky začal volať o pomoc vo všetkých svetových jazykoch. Keď sa už panáčik lúčil so životom, započul: "Je tu niekto?" Srdce Žlutého poskočilo radostí. Ještě netušil, že mu tato událost změní život od základu. Před ním ve světle svítilny stála překrásná Růžová panenka. Z počiatočnej vďaky za záchranu sa vyvinula láska. Vo svete eTwinningových panáčikov platí, že pokiaľ je láska dostatočne vysoká, vznikne z toho nový panáčik. Takto vypadá rozmnožování mezi nimi. A jinak to nebylo ani s našimi panáčky. Co myslíte? Zůstal Žlutý panáček se svou novou rodinou v Moravském krasu, alebo bude modrý eTwinningové posolstvo šíriť ďalej sám? Hádejte!

Žáci ZŠ a MŠ při zdrav.zař. Klimkovice jsou TADY"

Jednoho krásného podzimního dne přijel Žlutý do lázní Klimkovice. Přijel proto, že po zranění páteře je upoutaný na vozík. Tento úraz se mu stal při skoku do neznámé vody, když dopadl na kámen. Porušil si míchu. Byl v ohrožení života. Do lázní přijel, aby si zlepšil svůj zdravotní stav. Na první pohled byl velmi překvapen: moderní architektura a krásná příroda. Zpočátku byl velmi osamocený. Jednoho dne si ho všimla Modrá, která zde byla po operaci slepého střeva.Všimla si, že Žlutý nemá žádné přátele. Bylo jí to velmi divné. Zeptala se ho:,,Ahoj, jak se máš a s čím tu jsi?“ Žlutý byl velmi překvapený, že s ním vůbec někdo mluví. Až pak odpověděl:,,Ahoj, mám se, no celkem to jde a jsem tu s páteří, co ty??“ Modrá si jen pomyslela:chudák... A odpověděla mu: ,,Já se mám celkem fajn a jsem tu po operaci slepého střeva. A co jsi dělal?“ Žlutý vylíčil Modré celý svůj příběh, až do příjezdu do lázní. Modrá Žlutého velmi litovala a říkala si, že není možné, aby se s ním nikdo nebavil jen kvůli tomu, že je na vozíku. Se Žlutým se bavila každý den. Později spolu jezdili i na procedury a stali se z nich nejlepší kamarádi. Žlutý byl velmi šťastný, že si našel kamarádku. Neudělali bez sebe ani krok. Každý den se Modrá se Žlutým setkávali a každý den si měli co povídat. Vyměnili si i adresy. Když došlo na den, kdy odjížděli, oba se spolu smutně loučili. Slíbili si, že si budou psát dopisy a nikdy na sebe nezapomenou.

ŽLUTÝ SEDÍ NA VOZÍČKU
ZA NÍM HOLKA V MODRÉM TRIČKU
MAJÍ SI CO POVÍDAT
KAŽDÝ Z NICH JE TADY RÁD

Photo Story ...

Modrý a Žlutý na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou

Ve čtvrtek ráno přijeli oba panáčci do Kralup nad Vltavou. Potkali se tu se studenty Dvořákova gymnázia, kteří jsou čile zapojeni do celoevrospkého programu eTwinning. Uvítali je tam velkými nástěnkami s prezentacemi svých projektů a cest. I ostatní studenti měli možnost dozvědět se více o eTwinningu, protože nástěnky byly a budou volně přístupné na chodbách pro všechny.
 Na nástěnkách panáčci viděli fotky z návštěvy Prahy, Marseille, z výroby vánočních dárků a práce na počítačích. Studenti po zhlédnutí nástěnek vypadali také šťastně, což jsme poznali z jejich nadšených úsměvů. Možná to bylo také proto, že každý student obdržel kromě letáčku s popisem eTwinningu také bonbon.
 Panáčci viděli moderní způsoby výuky na Dvořákově gymnáziu, vybavení jednotlivých učeben (počítač s dataprojektorem), vybavení odborných učeben a moderní čipový systém.
 Všichni, tedy my a panáčci, jsme se nakonec společně fotili před nástěnkami eTwinningu a před školou. Panáčci se s námi dokonce zúčastnili práce na projektu o historii naší školy a Kralup, včetně práce s kronikami naší školy (od roku 1923) a zpracovávání historických fotek spjatých s naší školou. 

Modrý & Žlutý na Hálkové v Olomouci

Za sedmero horami, za sedmero řekami a sedmero paneláky nachází se krásné hanácké město Olomóc. A to nélepši, co v Olomóco je, je naše jazyková škola Hálkova.

Jednoho krásného deštivého dne se u naší školní brány objevily dva záhadné žlutomodré stíny. Zaklepaly, brána se se skřípěním rozskočila na tisíce malých kousíčků a pak jsme JE uviděli... Byli to ONI - Žlutý a Modrý. Celá škola se na ně seběhla podívat. Jeden přes druhého volali: ,,Comment vous-vous appelez?" ,,Kak vas zavut?" ,,Welcome!" ,,Soyez le bienvenus!" ,,How are you?" ,,Willkommen!" ,,Dobro pažalovať!" ,,Quelle votre nationalité?" Ikdyž jsme zjistili, že každý mluvíme jinak, a přesto si všichni rozumíme, stejně jsme nakonec zvolili češtinu.

Protože jsou Žlutý a Modrý, tak jsme si řekli, že se jim bude nejvíc líbit v našich nových jazykových učebnách - žluté a modré. Měli jsme pravdu. Moc se jim tam líbilo, ale vůbec jsme netušili, že se jim nejvíce zalíbí naše koše na třídění odpadu - jak jinak než žlutý na plasty a modrý na papír. Po vydatné svačině, kterou jsme jim přichystali, se rozběhli podívat po naší škole. Vzbudili velkou pozornost a neustále byli obklopeni davy zvědavců. Po chvilce jsme si ani nevšimli, že nám oba chybí.

Po krátkém hledání jsme nakonec museli vyhlásit školním rozhlasem pátrání. A hádejte, kde jsme je našli?! Když naši malí druháčci poctivě třídili plastovou láhev a papírový ubrousek od svačinky do žlutého a modrého koše, nevěřili svým očím!! Žlutý a Modrý v klidu odpočívali mezi papíry a plasty. Mysleli si, že jsme po ně vyrobili k odpočinku po dlouhé cestě z Čelákovic a namáhavé procházce po Hálkové žlutý a modrý domeček. Tak jsme je nechali, ať si klidně pospí. Aspoň budou mít na nás Olomóčáky klidnou vzpomínku.

>>> Se žlutomodrým pozdravem posíláme Žlutého a Modrého do Klimkovic! -Hálkova z Olomouce <<<

Modrý a žlutý v Čelákovicích

Už jsou tady hrdinové
žlutý, modrý s hvězdičkou.
Budem s nimi kamarádit
a budeme si spolu radit.
V zeměpise radit můžou,
po Evropě cestují.
Barva školy se jim líbí,
modrá s žlutou k sobě ladí.
Radnice je taky super,
muzeum je zaujalo,
koupili si pohlednice,
nasadili čepice .
Odjet už však museli.
Do vlaku pak nasedli,
zamávali čepičkou
modrý žlutý s hvězdičkou.

Ahoj panáčci.
Moc jsme se na Vás těšili. Jaká byla cesta?
No, docela dobrodružná. Když jsme přijeli do Čelákovic, ocitli jsme se před modrožlutou budovou. Mysleli jsme si, že jsme konečně na místě, protože jsme věděli, že čelakovická škola je modrožlutá. Vešli jsme dovnitř, ale jaké bylo naše překvapení. Místo obrázků, výkresů, map atd. jsme viděli jen plné regály jídla a různého zboží. Žlutý, který má vždy plno humoru, prohlásil, že si aspoň koupí rohlíky a šunku, protože jsme se ocitli v prodejně Albert.
V pokladně nám poradili kam máme jít. Bylo to docela blízko, hned za rohem. Byli jsme uchváceni, protože škola je v našich oblíbených barvách – žlutá a modrá. Vešli jsme dovnitř. Moc se nám tu líbilo. Na chodbách jsme viděli spoustu krásných výkresů a potkávali jsme jen samé hodné děti. Proto jsme se rozhodli, že se staneme jejich patrony.
To je fantastické.

Bylo tu s vámi moc hezky, ale teď už musíme do Olomouce.

Mějte se hezky.

Ahóóój!