Část 16. Hurá do Hustopečí!

... zářící slunce zapadlo, modré nebe pohltila tma ... ale nás to nerozhodí!

Dnešní večer je ve znamení Žluté a Modré.

Žlutý s Modrým přicestovali se Žlutým (Student Agency) do Brna, kde nastoupili do vláčku s cílovou stanicí Hustopeče, který je zavezl kam jinam, než na ZŠ Nádražní.

"Hurááá, už jsou tady, to musí být oni!" volají netrpělivé děti ze 3.A. a 5. A. Společně si hned padli do noty a vydali se do víru maloměsta. "Mějte oči na šťopkách, abychom nepřehlédli znak našeho městečka!" ozývá se z davu.

"Támhle je jeden, tady další, jú, na radnici jsou hned tři!" "Je na něm moravská orlice, hrozen a vinařský nůž." vysvětlujeme panáčkům. Ukazujeme nejkrásnější místa u nás - radnici, kašnu a renesanční dům na náměstí. "Taky zde žil T.G.M.,"poučují někteří.

"A zase ta škola!" Ale teď to nevadí. Zbaštíme buchty od maminek a babiček, doplníme energii před večerní úkolovkou. Svíčky nám ukazují směr. "Co to je eTwinning? Jak se jmenuje náš eTwinningový projekt?" ("Kdo si to má pamatovat!" brbleme.) "Najdi cestu k zahraničním partnerům!" S těmito těžkými úkoly jsme se museli vypořádat.

Každý máme své místěčko, i Modrý a Žlutý. ("Jak si kdo ustele, tak si lehne!") Dobrou noc!

Hledali jsme znak

a co bylo pak?

U něj jsme se fotili

a vysvětlení hledali.

Šli jsme kolem kašny

a radnici našli.

Na ní bylo znaků moc,

prožili jsme skvělou noc.

"Děkujeme za návštěvu, pozdravujte v Čelákovicích a zase se někdy ukažte!"

Fotopříběh naší Noci s eTwinningem!

Část 15 - Návštěva v Lounech

Žlutý se vyplazil ven a prohlíží se: „ Kamaráde, to jsem teda dopadl. Nejspíš máme po cestování. Se mnou to je bledý, nemám nohy. Co ty?“ „ Já nemůžu ven. Pomoz mi!“ „Tak mi podej ruku, vytáhnu tě.“ Protože mechanika vydávala podivné zvuky, Žlutý s Modrým se schovali. Najednou uslyšeli dupot přibíhajícího člověka.“ Co to dělá?“ A Žlutý s Modrým sledují, jak člověk rozebírá mechaniku. Využili chvilky nepozornosti muže, když vyhazoval zbytky jejich těl a vlezli do počítače. Tam se Žlutý a Modrý dostali do programu Malování, kde si pečlivě dokreslili zbytek tělíčka. Hráli si na ploše, až se dostali do programu Internet Explorer. Tam narazili na domovskou stránku eTwinningu, kde našli TwinSpace a odeslali se do Loun. Tam se zrovna eTwinningový nadšenci ZŠ J. A. Komenského sešli v počítačové učebně. Měli za úkol zdokumentovat památky svého města. Žlutý s Modrým rádi přijali jejich pozvání a putovali městem s dětmi. „Podívejte se, co jsme v Lounech viděli.“

Jéééééééééé, už je moc hodin. Modrý a Žlutý se s námi museli rozloučit, aby stihli autobus do Prahy a tam Student Agency. Že nevíte, kam jedou? No přece do Brna a odtud už je to jen kousek do Hustopečí. Snad někde nezapomenou batoh plný pozdravů, který jsme jim přibalili.

Začal se náš den,
a my jsme šli ven.
Šel s námi žlutý a modrý,
připojil se každý.
Vzali jsme naše foťáky
a vyrazili s mladšími žáky.
Práce to byla společná.
Úča? Ta byla vděčná.
Mluvili jsme s lidma
a bylo to príma.
Každý se s námi smál
a náš příběh jde dál…

Jak to bylo u nás v Lounech ...

Část 14 - Zastávka v Zastávce u Brna

Po cestě za odborníky z Podivína se žlutému, momentálně však červenému, panáčkovi přitížilo. Nejbližší obcí, která poskytovala zdravotnickou péči, byla Zastávka u Brna. Sanitka zastavila u tzv. Domu zdraví, kterému je přezdíváno „dům hrůzy“. Zde v čekárně na rychlé ošetření strávili dvě hodiny, přičemž od přítomných nemocných chytil zčervenalý panáček žloutenku typu A, jelikož měl oslabenou imunitu v důsledku koupele v divně páchnoucí tekutině. Vinou této choroby panáček nabyl svoji původní barvu a mohl se plně oddat poznávání nových kultur související s touto kosmopolitní obcí. Nově získané zkušenosti ho nabily energií a optimismem, a tak pro něj byl výstup na hrůzostrašný kopec, na němž se naše škola vypíná do nekonečných výšin třetího patra, doslova procházkou růžovým sadem.

Po dosažení základního tábora, tj. šatny, skládající se z plechových skříněk působících dojmem rakve, se dozvěděli o počítačové učebně, kterou bys na světě pohledal za poledne s baterkou. Ďábelské stroje, pokryté vrstvami prachu, dosud neviděli, a proto se rozhodli je prozkoumat. Na vtažení překvapivě fungujícím chladícím větráčkem skrz tenkou škvíru do krabice ukrývající smotek drátů, doplatili ztrátou značné části svého tělesného objemu.

Mají ještě šanci získat zpět své původní proporce?

Návštěva č.13 ZŠ Podivín

Milá dvojčata,

vítejte v královském městě Podivín. Jistě jste se cestou z Neratovic a Volar pokochali pohledem na Lednicko-valtický areál. Protože jste se zdrželi v lednických lázních, přijíždíte k nám trochu později, než jsme vás očekávali. Tak hurá na obhlídku našeho města, ať to stihneme!

První zastávka byla u našeho milého pana ředitele, který byl velmi překvapen jejich návštěvou. Pan ředitel nás pověřil řádným poučením o historii naší školy. Panáčky jsme provedli školou, která byla postavena v roce 1875 Janem z Lichtenštejna za to, že zde mohl lovit zvěř v loveckém sídle Janohrad. Opustili jsme naši školu a zamířili jsme do nedalekého kostela sv.Petra a Pavla.

Pod naším kostelem jsou pohřbeni hříšníci, po kterých se dodnes šlape! Žlutý a Modrý se tak vyděsili, že se odkutáleli do kaple "Cyrilka", ve které se údajně nachází léčivý pramen. Modrý byl zvědavý a nedopatřením spadl do studny a aby toho nebylo málo, tak s sebou stáhl i žlutého. Naštěstí nám je pomohl pan farář vytáhnout a osušit.

U Žlutého se také projevil detektivní duch, a tak jsme si na detektivy zahráli. Pátrali jsme po židovské synagoze a hradě Podivín, o kterém se dodnes neví, kde přesně ležel.

Po návratu ke škole jsme se s Modrým a Žlutým rozloučili na našem školním hřišti a vyslali je dál.

Přejeme jim hodně štěstí na cestách!!!!

Bára, Katka, Venda, Honza, Bohdan, Jeňa, Viktor


P.S.: Přidáváme ještě jejich putování v básni:

Škola od Jana Lichtenštejna,

pro lov zvěře byla vystavěna.

Panáčky jsme provedli,

až do kostela zavedli.

Stoupli jsme na hříšné duše,

panáčci "fuj" řekli suše.

Lekli se a spadli dolů,

jeden si málem zlomil nohu.

Modrý spadl do studny,

jeho druh nebyl opatrný,

spadl do ní s křikem taky,

pan farář vytáhl oba panáky.

Pak jsme hledali památky,

shrňme to do jedné hromádky,

dvojčata se měla skvěle,

dali si vína i trochu chmele.

Za panáčky žáci zakřičeli,

"Četnické humoresky se tu natáčely!"