Mapa zúčastněných škol

Mapa zúčastněných škol

O maratónu ...

U příležitosti týdnů s eTwinningem , které slaví celá Evropa, iniciovala ve dnech 20.-24.10.2008 česká Národní agentura pro eTwinning akci s názvem „eTwinningový maratón“.
V rámci maratónu vznikal štafetový příběh modrého a žlutého panáčka z loga eTwinning, kteří fiktivně cestovali po Česku a poznávali města, ve kterých se eTwinningové projekty vytvářejí. Kapitoly a fotografie z putování pak každá škola vkládala na internetovou stránku, která byla pro tuto akci připravena.

Úkolem každého zúčastněného týmu bylo vytvořit tedy část příběhu oputování a společně s fotografiemi z návštevy panáčků vložit text na tento blog.
Kromě stěžejní tvorby příběhu, připravili učitelé pro své žáky další aktivity, kterými chtěli namotivovat děti do práce na projektu a přiblížit jim Evropu a ICT nástroje, pomocí kterých v rámci projektů komunikují se svými partnery.


Cíle maratónu:
1. dobrý eTwinningový start do nového roku
2. pobavit se s eTwinningem
3. pomoci vytvořit si eTwinningové týmy na školách
4. vytvořit komunitu českých škol
5. naučit užívat blogy a jiné nástroje
6. nainspiruovat a namotivovat do projektové práce ve školním roce 2008/2009

Legenda o Modrém a Žlutém

Nebylo to tak dávno, ale dost dávno na to, aby z panáččího novorozeněte vyrostl dospělý panáček. Tak tenkrát se v Bruselu narodil panáček. A ne jeden, dva byli. Jeden žlutý a druhý modrý. Od mala strašně rádi cestovali a seznamovali se s cizími lidmi. Proto se také museli učit cizí jazyky, aby se všemi těmi lidmi domluvili. A protože se jim to tak líbilo, rozhodli se, že budou cestovat po Evropě a říkat všem žákům a studentům ve školách, aby se také učili jazyky a seznamovali se navzájem. Všude kam přijeli, si našli skupinku lidí, kteří jim slíbili, že v tom budou jejich novým kamarádům pomáhat. A tak vznikla Národní podpůrná střediska. Na své pouti zabloudili panáčkové i do České republiky. Slyšeli totiž, že jsou tu strašně fajn mladí lidé a že se chtějí moc přátelit s kamarády s ostatních zemí v Evropě. Přijeli právě včera a hned se pustili do pouti po naší zemi. A která místa že vlastně navštívili?

pátek 24. října 2008

Maraton eTwinning v Proseči

Huráááá…..!!!! Davy dětí slavnostně vykřikují: „UŽ JSOU TADY!!!“ V dálce se náhle zjevuje lítající koberec. Všichni napjatě koukají na pár žlutých a modrých panáčků. Nejprve to vypadalo, že naši vzácní hosté narazí do stromu…..Nakonec se jim podařilo šťastně přistát. Pozóóór!!! Ale co se to děje?? Místo dvou panáčků jich přilétlo hned osm. No to je tragédie! Jak poznáme, kdo jsou ti praví?? Přiletěli Číňané, Indiáni, černoška, lidožrout, mimozemšťan a byznysmeni, ale my jsme to neřešili a na uvítanou jsme jim zazpívali písničku.


Po našem přivítání jsme nabídli našim hostům prohlídku našeho městečka Proseče. I když byli unavení, souhlasili. Vydali jsme se na náměstí. Vzhledem k tomu, že k nám přilétli až večer, trochu se báli ale noční prosečské náměstí se jim líbilo. Chvíli jsme měli problém v té tmě nalézt Modrého a Žlutého z exotických zemí, nakonec jsme je ale našli.




Hostinu pro naši vzácnou delegaci jsme vytvářeli všichni společně. Jelikož jsme měli vše brzy hotové, začali jsme se nudit, a tak jsme trochu naše jídla opepřili. Do nápojů jsme přidali trochu žížal, do pudinku nějaké pavouky (aby to mělo šmak). Naši hosté nejdříve nevěděli, co si ze stolu mají vzít, asi jim to jídlo připadalo trochu strašidelné, protože ale měli po dlouhé cestě napříč Českou republikou velký hlad, na stole nakonec nezbylo téměř nic.



Měli jsme rej masek. Byla to opravdu veliká sranda. Všichni, kteří měli masky se běželi rychle převléknout. Plně se zúčastnili i naši hosté, kteří se skvěle bavili jako ostatní diváci a zúčastněné masky. Tancovalo se, hráli jsme různé hry a volila se nejlepší maska. Byla opravdu skvělá. :)






Po krásném večeru nastala doba loučení. Všichni plakali, plakali Žlutí i Modří. Bohužel však všechno jednou končí. My se můžeme těšit na jejich příští návštěvu.


Těsně před spaním jsme se všichni sešli na svém místě nachystaní ke spánku. Ještě že jsme holky a kluci zvlášť. Najednou přišla paní učitelka Pavlovičová a řekla, že bude číst Drákulu, ale potom se zjistilo, že to je slovensky. Cha, cha, cha… všichni jsme se zasmáli. To čtení bylo výborné. Každá dvojice si měla vybrat nějakou historku a přečíst ji. A potom byl čas jít spát. Řekli jsme dobrou noc a ...

Žádné komentáře:

Jak pracovat s ...