eTwinning maratón: Část 14 - Zastávka v Zastávce u Brna

O maratónu ...

U příležitosti týdnů s eTwinningem , které slaví celá Evropa, iniciovala ve dnech 20.-24.10.2008 česká Národní agentura pro eTwinning akci s názvem „eTwinningový maratón“.
V rámci maratónu vznikal štafetový příběh modrého a žlutého panáčka z loga eTwinning, kteří fiktivně cestovali po Česku a poznávali města, ve kterých se eTwinningové projekty vytvářejí. Kapitoly a fotografie z putování pak každá škola vkládala na internetovou stránku, která byla pro tuto akci připravena.
Úkolem každého zúčastněného týmu bylo vytvořit tedy část příběhu oputování a společně s fotografiemi z návštevy panáčků vložit text na tento blog.
Kromě stěžejní tvorby příběhu, připravili učitelé pro své žáky další aktivity, kterými chtěli namotivovat děti do práce na projektu a přiblížit jim Evropu a ICT nástroje, pomocí kterých v rámci projektů komunikují se svými partnery.

Cíle maratónu:
1. dobrý eTwinningový start do nového roku
2. pobavit se s eTwinningem
3. pomoci vytvořit si eTwinningové týmy na školách
4. vytvořit komunitu českých škol
5. naučit užívat blogy a jiné nástroje
6. nainspiruovat a namotivovat do projektové práce ve školním roce 2008/2009

Legenda o Modrém a Žlutém

Nebylo to tak dávno, ale dost dávno na to, aby z panáččího novorozeněte vyrostl dospělý panáček. Tak tenkrát se v Bruselu narodil panáček. A ne jeden, dva byli. Jeden žlutý a druhý modrý. Od mala strašně rádi cestovali a seznamovali se s cizími lidmi. Proto se také museli učit cizí jazyky, aby se všemi těmi lidmi domluvili. A protože se jim to tak líbilo, rozhodli se, že budou cestovat po Evropě a říkat všem žákům a studentům ve školách, aby se také učili jazyky a seznamovali se navzájem. Všude kam přijeli, si našli skupinku lidí, kteří jim slíbili, že v tom budou jejich novým kamarádům pomáhat. A tak vznikla Národní podpůrná střediska. Na své pouti zabloudili panáčkové i do České republiky. Slyšeli totiž, že jsou tu strašně fajn mladí lidé a že se chtějí moc přátelit s kamarády s ostatních zemí v Evropě. Přijeli právě včera a hned se pustili do pouti po naší zemi. A která místa že vlastně navštívili?

středa 22. října 2008

Část 14 - Zastávka v Zastávce u Brna

Po cestě za odborníky z Podivína se žlutému, momentálně však červenému, panáčkovi přitížilo. Nejbližší obcí, která poskytovala zdravotnickou péči, byla Zastávka u Brna. Sanitka zastavila u tzv. Domu zdraví, kterému je přezdíváno „dům hrůzy“. Zde v čekárně na rychlé ošetření strávili dvě hodiny, přičemž od přítomných nemocných chytil zčervenalý panáček žloutenku typu A, jelikož měl oslabenou imunitu v důsledku koupele v divně páchnoucí tekutině. Vinou této choroby panáček nabyl svoji původní barvu a mohl se plně oddat poznávání nových kultur související s touto kosmopolitní obcí. Nově získané zkušenosti ho nabily energií a optimismem, a tak pro něj byl výstup na hrůzostrašný kopec, na němž se naše škola vypíná do nekonečných výšin třetího patra, doslova procházkou růžovým sadem.

Po dosažení základního tábora, tj. šatny, skládající se z plechových skříněk působících dojmem rakve, se dozvěděli o počítačové učebně, kterou bys na světě pohledal za poledne s baterkou. Ďábelské stroje, pokryté vrstvami prachu, dosud neviděli, a proto se rozhodli je prozkoumat. Na vtažení překvapivě fungujícím chladícím větráčkem skrz tenkou škvíru do krabice ukrývající smotek drátů, doplatili ztrátou značné části svého tělesného objemu.