Modrý & žlutý dorazili do Českého Krumlova!!

Byl čtvrtek odpoledne a my žáci ZŠ T.G. Masaryka jsme netrpělivě očekávali příjezd modrožlutých dvojčat. K našemu překvapení přijeli ve žlutém autě. Tak jsme je uvítali a pozvali k nám do školy.




Po takové dlouhé cestě museli mít určitě veliký hlad, proto jsme je pozvali na večeři.



Unavení a utrmácení se po týdenním putování modrý a žlutý panáček chystali do hajan.
Ale žlutý panáček vypadal, jako když mu něco schází…
,,Copak se děje?“ zeptal se modrý žlutého.
,,Ále… jsem zvyklý na to, že mi vždy před spaním maminka čte pohádky. A já bez ní neusnu, to vím jistě.“
,, Mám geniální nápad! Vždyť je hned vedle v místnosti plno dětí ze Základní školy T.G.Masaryka… Ty by ti přece mohli nějakou přečíst, nemyslíš?“
Žlutému se rozzářil obličej.
Vstali ze svých spacáků a vydali se za dětmi. Očekávali, že budou všichni spát, ale zmýlili se. Děti usilovně pracovaly na svých projektech v eTwinningu. Panáčci byli mírně zklamáni – pohádka nebude. Ale i přesto se jich zeptali, jestli by jim nepřečetly nějakou pohádku. Dětem, především Jářímu a Domče, bylo panáčků líto a tak zavolali starou babičku Kelišku, aby jim vyprávěla pohádku. Když babička přišla, panáčkové skočili do pelechů a napjatě poslouchali.



Babička si přisedla ke spacím pytlům, kde leželi panáčci. Začala jim vyprávět pohádku. Při vyprávění oba pomaloučku usínali.
Když byli v hlubokém spánku, začali snít o tom, co vše zažili ve městě Český Krumlov.
Obě dvě figurky se najednou objevili v centru našeho historického města. „Hele, Žluvo,tady je to nějaké staré, čekal jsem, že všude budou nákupní střediska a ono ejhle.“ „No to víš, počkat- počkat, tady je to opravdu nějaké jiné, vždyť je tu nějaká zvláštní osoba!“
Najednou se vedle obou dvou panáčků objeví žena, zahalena celá v bílém. Udivení panáčci se lekli a strachem poskočili. Po nějaké chvíli zjistili, že se nachází ve středověku a ta žena v bílém je „Bílá paní“. Ta se nabídla, že je provede městem. Panáčci přikývli a tak začalo středověké dobrodružství.
Nejprve prošli náměstím, kde zuřil nefalšovaný středověký souboj, dál prošli celé město, až je bolely nohy, a dostali se k medvědům. Tam se na chvíli zastavili a obdivovali medvědy, které ještě nikdy neviděli, jenom v televizi. „Jů, Žluvo, medvěd!!! Vidíš ho taky?!“

Najednou se oba dva otočí k oné dámě v bílém, jenže zjišťují, že Bílá paní se s nimi loučí a pomalu se ztrácí v ranním oparu.
Sen končí a panáčkům dochází, že je ráno. Sluníčko jim svítí do očí. „Byla to pravda, nebo jenom sen?“ Rozhlíží se kolem sebe a dojde jim, že to byl překrásný sen plný dobrodružství. Pomalu vylezou ze spacáků a loučí se s dřímající babičkou Keliškou.

A panáčci nám na rozloučenou napsali básničku:
V Krumlově nám blaze bylo
a moc se nám tu líbilo.
Pizzu nám tu objednali,
sprite a fantu napít dali.
Teď se s krumlováky loučíme
do žlutého auta skočíme.
Lanškroun je náš další cíl,
těšíme se oba k nim.

Takhle jsme se snažili: