ZŠ Proseč zdraví všechny maratoňáky.

Do našeho společného neobvyklého místa odpočinku přispíváme zvířátkem Dva v jednom. Děkujeme za popis ve finštině. Letos nás ve škole spalo okolo sedmdesáti a báječně jsme si to užili. Ahoj příští rok.

ZŠ Proseč - Two in one

Ahoj, přispíváme i my z Proseče do našeho společného ET parku. Z Neratovic jsme dostali popis zajímavého tvora. Nazvali ho Dva v jednom. Jeho zrození jsme spojili s nočním Epochálním příchodem Čecha a Lecha tentokrát do 25. století. Že jsme při tom zažili spoustu legrace a dobrodružství je snad všem jasné. Svoji štafetu předáváme do Prahy do NSS. Ať se vám práce daří. Zdravíme všechny maratoňáky z Proseče.

DĚKUJEME!

"Když jsme se rozhodili vydat se do České republiky, nečekali jsme, že se zde setkáme s takovým přijetím.

Děkujeme všem, kteří nás provázeli Vaší krásnou zemí, moc se nám putování líbilo, prožili jsme zde úžasné chvíle. Na takové žážitky a přátele se nezapomíná!

Doufáme, že se zase brzy uvidíme, ať už na stránkách www.etwinning.net, ve vašich projektech nebo na národní či mezinárodní konferencích. Zůstaňte našimi přáteli, jako my zůstaneme Vašimi.

Posíláme hodně pozdravů všem našim českým kamarádům a kamarádkám!" Modrý a Žlutý

Naše společné vzpomínky!

Maraton eTwinning v Proseči

Huráááá…..!!!! Davy dětí slavnostně vykřikují: „UŽ JSOU TADY!!!“ V dálce se náhle zjevuje lítající koberec. Všichni napjatě koukají na pár žlutých a modrých panáčků. Nejprve to vypadalo, že naši vzácní hosté narazí do stromu…..Nakonec se jim podařilo šťastně přistát. Pozóóór!!! Ale co se to děje?? Místo dvou panáčků jich přilétlo hned osm. No to je tragédie! Jak poznáme, kdo jsou ti praví?? Přiletěli Číňané, Indiáni, černoška, lidožrout, mimozemšťan a byznysmeni, ale my jsme to neřešili a na uvítanou jsme jim zazpívali písničku.

Po našem přivítání jsme nabídli našim hostům prohlídku našeho městečka Proseče. I když byli unavení, souhlasili. Vydali jsme se na náměstí. Vzhledem k tomu, že k nám přilétli až večer, trochu se báli ale noční prosečské náměstí se jim líbilo. Chvíli jsme měli problém v té tmě nalézt Modrého a Žlutého z exotických zemí, nakonec jsme je ale našli.

Hostinu pro naši vzácnou delegaci jsme vytvářeli všichni společně. Jelikož jsme měli vše brzy hotové, začali jsme se nudit, a tak jsme trochu naše jídla opepřili. Do nápojů jsme přidali trochu žížal, do pudinku nějaké pavouky (aby to mělo šmak). Naši hosté nejdříve nevěděli, co si ze stolu mají vzít, asi jim to jídlo připadalo trochu strašidelné, protože ale měli po dlouhé cestě napříč Českou republikou velký hlad, na stole nakonec nezbylo téměř nic.



Měli jsme rej masek. Byla to opravdu veliká sranda. Všichni, kteří měli masky se běželi rychle převléknout. Plně se zúčastnili i naši hosté, kteří se skvěle bavili jako ostatní diváci a zúčastněné masky. Tancovalo se, hráli jsme různé hry a volila se nejlepší maska. Byla opravdu skvělá. :)

Po krásném večeru nastala doba loučení. Všichni plakali, plakali Žlutí i Modří. Bohužel však všechno jednou končí. My se můžeme těšit na jejich příští návštěvu.

Těsně před spaním jsme se všichni sešli na svém místě nachystaní ke spánku. Ještě že jsme holky a kluci zvlášť. Najednou přišla paní učitelka Pavlovičová a řekla, že bude číst Drákulu, ale potom se zjistilo, že to je slovensky. Cha, cha, cha… všichni jsme se zasmáli. To čtení bylo výborné. Každá dvojice si měla vybrat nějakou historku a přečíst ji. A potom byl čas jít spát. Řekli jsme dobrou noc a ...

Modrý a Žlutý na SOŠ Kvarta Praha

Po příjezdu z Kralup čekali na Modrýho a Žlutýho studenti z Kvarty. Poté, co se v Kralupech přežrali, jsme je vzali na památky po Praze, aby jim vytrávilo.

I přesto že byli unavení, byli rádi, že viděli sochy Tycho de Brahe, Koperníka, E. Beneše a mnoha dalších. Když došli na Pražský hrad zaujal je pochod vojáků. Bylo to tak zajímavé, že jsme tam strávili skoro půl hodiny.

Den se pomalu chýlil ke konci a naši netrpěliví přátelé chtěli vidět naši školu. Moc se jim tu líbilo, ale zase dostali hlad, a tak jsme je vzali do restaurace, aby byli připraveni na další cestu.

Když odjeli do Proseče, bylo nám smutno.

V Kralupech nad Vltavou

SLADKÝ NÁVRAT MODRÉHO A ŽLUTÉHO PANÁČKA DO ŠKOLY GENERÁLA KLAPÁLKA V KRALUPECH NAD VLTAVOU

Po mnichovickém maratonu začala Modrého a Žlutého honit mlsná. „Já bych si dal medovník“, říká Žlutý. „ A proč ne Big Mac?“ odpověděl Modrý. Vzpomněli si, že včera při svém putování našli v Kralupech spoustu cukráren. Rozhodli se tam tedy vrátit. Při hledání cukrárny narazili na velkou budovu v novém kabátě (po rekonstrukci)! „ Podívej, dole se fotí nějaké děti“. Povídá Žlutý. „ Pojďte za námi“. Pozvaly je děti ze 7.A. Panáčkové vstoupili do školy a byli velice překvapeni laskavostí žáků místní školy. Ta škola se jmenovala ZŠ Generála Klapálka. Děti prosily Žlutého a Modrého, jestli si nechtějí zasportovat na jejich školním hřišti. Panáčci to uvítali, po těch zdlouhavých cestách si mohli konečně pořádně zasportovat.
Po hodině tělocviku je celou budovou provedly děti ze školy. Panáčci byli uchváceni interiérem. Po prohlídce školy opět dostali chuť na sladké a vydali se do cukrárny, která se jmenuje „Sladké mámení“ .Tam si dali kakao a pár dortíků. Po chvilince, co si pochutnali je napadlo jet se podívat do Prahy, ale nevěděli, kdo je může celou Prahou provést .Chtěli si prohlédnout všechny nejvýznamnější památky. Napadlo je, že je mohou provést nějací šikovní studenti.

Dvojčata Modrý a Žlutý na ZŠ TGM Mnichovice

Dne 24.10. 2008 přijeli dvojčata Modrej a Žlutej k nám do školy v Mnichovicích. Uspořádali jsme pro ně skutečný Maratón. Maraton měřil 42 195 m. Museli jsme tedy uběhnout hřiště 497 krát. Účastnilo se cca 75 dětí z celého druhého stupně. Zaběhali si i někteří učitelé např. paní ředitelka i pan školník. Běželo se vždy po dvou, za Modré a Žluté dvojče.

Videokonference
V rámci návštěvy Žluťáka a Modráka jsme se poprvé virtuálně setkali přes počítače s našimi eTwinningovými kamarády z Francie. Nejdříve jsme se my i Francouzi trochu styděli, ale nakonec jsme se všichni zapojili. Byla to velká legrace a všichni jsme se moc nasmáli.

Na konec v rámci návštěvy dvojčat žluťáka a modráka se nám naskytla možnost vzhlédnout asi půlhodinovou prezentaci vytvořenou třídou 9.a. Týkala se projektů eTwinning, na kterých pracovali dva roky. Prezentace utvořené na počítačích, krátké filmečky a působivé komentáře doplňující prezentaci. Vše bylo velmi působivé a výstižné, dvojčata se určitě pobavila a taky si odpočinula po „šíleném“ běhu maratonu.
Loučíme se s nimi a přejeme jim šťastnou cestu a hodně lásky na dalších školách.

Modrý a Žlutý na ZŠ v Lanškrouně

Modrý a Žlutý panáček na cestách.
Dnes přijeli do Lanškrouna k základní škole na náměstí Aloise Jiráska a vešly do naší školy, kde zrovna probíhala výuka.

Ediee a Peddy z Krumlova se vydali na cestu k nám. Byli pozváni na bohatou snídani. Všechny děti se moc snažily, neboť cesta byla dlouhá a klukům vyhládlo. Připravili jsme Vám mandarinkový koláč, kafé, čaj a kakao. Děvčata nachystala na stůl něco na zobnutí: brambůrky, křupky, chlebíčky a jednohubky, no prostě to, čemu se říká bohatá snídaně.
Po vydatné snídani se s plnými bříšky odkutáleli do naší třídy a posadili se. Chvilku mlčeli a najednou se žlutý panáček zeptal: „Co je vlastně ten maraton eTwinningu.“
A paní učitelka jim odpověděla: No víš, to je vlastně příběh dvou kluků kteří cestují po České republice , ve městech které jsou součástí Evropské unie. Najednou začalo zvonit, všechny děti i naši panáčci vyběhli ze tříd ven. Byl tam takový zmatek, že se oba panáčci zatoulali.
Žlutý panáček našel východ ze školy a vyšel ven, chvilku čekal, ale modrý panáček nevycházel. Tak se tedy rozhodl, že ho půjde hledat.
Tak tedy šel…
Šel městem a najednou slyší zvuky odněkud z povzdálí.
Rozběhl se a běžel za těmi zvuky. Doběhl celý udýchaný a zeptal se kolemjdoucího kluka co se to tu děje, že nemůže najít svého bratříčka, a ten kluk mu řekl: „No ono se tu na náměstí pořádá nějaká slavnost, ale tvého bratříčka jsem neviděl.“ Šel se podívat na slavnost, bylo tu podium a na něm nějaká taneční skupina a nad ní vysel transparent (název skupiny): Tanečnice NIKE ze ZŠ Lanškroun.
Najednou přestaly tančit a vyhlásily, že se malému modrému panáčkovi ztratil jeho bratříček - modrý klouček, jestli ho někdo neviděl, prosíme, aby rychle odpověděl. Najednou se ozval tenký hlásek: „Bratříčku tady jsem, obešel jsem celou zem, pojď už honem, tlačí čas, Mnichovice vítají nás!!!“
Všichni jsme byli rádi, že se bratříčci našli a břišní tanečnice je pozvaly na pódium. Ediee a Peddy si vzali šátky s penízky, sukně a společně si zatancovali orientální tanec. Užili jsme si spoustu legrace.

Žlutý, modrý, hola, hola,
vítá Vás lanškrounská škola.
Je tu mlha jako mlíko,
nám to neva,
v dálce auto vidíme,
a tímto Vás zdravíme.
Čaj už voní, buchty také,
pojďte snídat, ať to klape.
Břišní tance čekají,
tanečnice Vás vítají,
kruťte bříšky, kruťte pasem,
musíme se poprat s časem.
V deset hodin se s námi rozloučíte
a do Mnichovic se vypravíte.

Neočekávaná návštěva na ZŠ Třemošnice :-)

Příběh modrého a žlutého v Třemošnici

Bylo nebylo jednoho krásného dne spadli z nebe (nebo, že by to byla vlajka EU, možná) na zem dva panáčkové. Jeden modrý, druhý žlutý. Nevěděli kde jsou, tak šli na městský úřad, vzali to přes knihovnu(tam je info kancelář, víte?) a zjistili, že jsou v Třemošnici.Šli šli podél Zlatého potoka až přišli ke škole. Zalíbilo se jim povolání učitelů, tak to ten den vzali za ně.Zastupovali v 9.A.Vzali to od českého jazyka přes fyziku až po matematiku.Malý zádrhel se ale našel.Bylo to při hodině přírodopisu.I přes veškerou snahu ,,učitelů“, jsme nemohli pochopit, co je to masív.Hodina byla namáhavá na přemýšlení,a přemýšlení bolí,víte?Později jsme si ulevili při psaní na počítačích.Odpoledne na nás čekala burza škol, kam nás naši noví kamarádi doprovodili. Jůj,to se žlutý s modrým bavili,jak pro nás byly střední školy španělskou vesnicí.To byste koukali,jak jsme se snažili poslouchat a zalíbit se zástupců našich budoucích škol.Však i paňáčkové kouleli očima . Nejen my, ale i oni přemýšleli, co s námi do budoucna bude. Ale někteří si vybrali.(možná :-D).Když už měla burza končit, panáčci si posteskli:,,Kam půjdeme na noc?“Všechny děti napadlo to samé:,,Budeme s vámi spát ve škole!“vykřikli téměř jednohlasně. Hned všechno začali chystat .Děti si donesly z domova spacáky, karimatky a další potřebné věci.V šest hodin se sešli a hned začali točit do videozpráv.Později jsme se spojili s paní ambasádorkou eTwinningu-paní Ivanou Brabcovou a vyměnili si s ní pár pozdravů.Líbilo se nám a hlavně našim kamarádům,že paní Ivana má smysl pro humor,a proto to byl dobrý start do světa eTwinningového maratonu.

Najednou začali modrý se žlutou špekulovat:,,Copak budete dělat všichni všechno?Ne,máme nápad.Rozdělíme se do skupin.“Jedna skupina začala vyrábět podobizny naší významné návštěvy žlutého a modrého panáčka.Druhá dělala fotostory, třetí napsali vzkaz na blog do knihy návštěv a poslední se podílela na výrobě plakátu.My jsme psali tento příběh.A chcete vědět,jak to bylo dál pod taktovkou žluté a modrého?

Večer byl plný zábavy a soutěží. Hráli jsme vybíjenou,twister či jiné hry.

Dokonce došlo i na zpěv.Ty zpívali,jak rození zpěváci.To víte,nabrali zkušenosti po celé EU.Těsně předtím,než jsme šli spát na nás čekala bojová hra.On se nám ten modrý s tou žlutou schovali.Nebo že by šli s kantorkami?Asi jo.Jde se na věc.Bojová hra začala.Děvčata šla vystrašená,jelikož tu strašilo v podobě pánů učitelů.Proto šli v doprovodu chrabrých a statečných chlapců a modlili se k řece Doubravě,která proslavila údolí našeho města legendami.Po zdolání hry zalehli žáci,tedy my do svých spacáků.Schválně jestlipak víte,jakou barvu spacáku měl modrý a žlutá.To byste neuhodli,byla to přeci žlutá a modrá.Jeden z panáčků měl přání,abychom mu vyprávěli o městě.Jeden z nás začal s vypravováním.,,V našem městě ,jak už víte,se nachází základní škola a střední odborné učiliště.Okolo školy se rozléhá sportovní areál,mimo jiné i koupaliště.Naše město má také pěkné náměstí, .S kašnou uprostřed náměstím,knihovnou,informačním centrem, ,galerií a radnicí okolo jak jste se už jistě mohli přesvědčit.Moderní.Jsme přece mladé město-výstavbou i věkem obyvatel.Ale vraťme se k náměstí.Také tu je mnoho obchodů ať už s oblečením nebo s potravinami.Třemošnice je obklopena chráněnou krajinou oblastí Kaňkovy hory,na jehož vrcholku se tyčí hrad Lichnice.Já mám své městečko rád,doufám že se vám také bude líbit.“tímto ukončil vyprávění.Ráno se s námi panáčci rozloučili,protože spěchali na prohlídku jiných měst.Na své kamarády stále vzpomínáme.

Modrý & žlutý dorazili do Českého Krumlova!!

Byl čtvrtek odpoledne a my žáci ZŠ T.G. Masaryka jsme netrpělivě očekávali příjezd modrožlutých dvojčat. K našemu překvapení přijeli ve žlutém autě. Tak jsme je uvítali a pozvali k nám do školy.




Po takové dlouhé cestě museli mít určitě veliký hlad, proto jsme je pozvali na večeři.



Unavení a utrmácení se po týdenním putování modrý a žlutý panáček chystali do hajan.
Ale žlutý panáček vypadal, jako když mu něco schází…
,,Copak se děje?“ zeptal se modrý žlutého.
,,Ále… jsem zvyklý na to, že mi vždy před spaním maminka čte pohádky. A já bez ní neusnu, to vím jistě.“
,, Mám geniální nápad! Vždyť je hned vedle v místnosti plno dětí ze Základní školy T.G.Masaryka… Ty by ti přece mohli nějakou přečíst, nemyslíš?“
Žlutému se rozzářil obličej.
Vstali ze svých spacáků a vydali se za dětmi. Očekávali, že budou všichni spát, ale zmýlili se. Děti usilovně pracovaly na svých projektech v eTwinningu. Panáčci byli mírně zklamáni – pohádka nebude. Ale i přesto se jich zeptali, jestli by jim nepřečetly nějakou pohádku. Dětem, především Jářímu a Domče, bylo panáčků líto a tak zavolali starou babičku Kelišku, aby jim vyprávěla pohádku. Když babička přišla, panáčkové skočili do pelechů a napjatě poslouchali.



Babička si přisedla ke spacím pytlům, kde leželi panáčci. Začala jim vyprávět pohádku. Při vyprávění oba pomaloučku usínali.
Když byli v hlubokém spánku, začali snít o tom, co vše zažili ve městě Český Krumlov.
Obě dvě figurky se najednou objevili v centru našeho historického města. „Hele, Žluvo,tady je to nějaké staré, čekal jsem, že všude budou nákupní střediska a ono ejhle.“ „No to víš, počkat- počkat, tady je to opravdu nějaké jiné, vždyť je tu nějaká zvláštní osoba!“
Najednou se vedle obou dvou panáčků objeví žena, zahalena celá v bílém. Udivení panáčci se lekli a strachem poskočili. Po nějaké chvíli zjistili, že se nachází ve středověku a ta žena v bílém je „Bílá paní“. Ta se nabídla, že je provede městem. Panáčci přikývli a tak začalo středověké dobrodružství.
Nejprve prošli náměstím, kde zuřil nefalšovaný středověký souboj, dál prošli celé město, až je bolely nohy, a dostali se k medvědům. Tam se na chvíli zastavili a obdivovali medvědy, které ještě nikdy neviděli, jenom v televizi. „Jů, Žluvo, medvěd!!! Vidíš ho taky?!“

Najednou se oba dva otočí k oné dámě v bílém, jenže zjišťují, že Bílá paní se s nimi loučí a pomalu se ztrácí v ranním oparu.
Sen končí a panáčkům dochází, že je ráno. Sluníčko jim svítí do očí. „Byla to pravda, nebo jenom sen?“ Rozhlíží se kolem sebe a dojde jim, že to byl překrásný sen plný dobrodružství. Pomalu vylezou ze spacáků a loučí se s dřímající babičkou Keliškou.

A panáčci nám na rozloučenou napsali básničku:
V Krumlově nám blaze bylo
a moc se nám tu líbilo.
Pizzu nám tu objednali,
sprite a fantu napít dali.
Teď se s krumlováky loučíme
do žlutého auta skočíme.
Lanškroun je náš další cíl,
těšíme se oba k nim.

Takhle jsme se snažili:

Panáčci v Moravském krase

Když přijeli panáčci do našeho města, nestačili se divit. Copak to tady mají za divné nářečí? A vůbec. Každý tu mluví jinak. Došlo zde snad ke zmatení jazyků jako v Babylónu? A protože měli Modrý a Žlutý detektivní schopnosti (jejich nevlastní strýc byl Holmes), zjistili, že kromě češtiny se zde ozývá slovenština. Za blanenskými deváťáky totiž přijeli jejich kamarádi ze Slovenska a pustili se společně do příběhu.
Protože je Blansko srdcem Moravského krasu, rozhodli se panáčci, že navštíví Punkevní jeskyně. Tato návštěva jim pořádně zamotala osudem. Co se nestalo! Žlutý ztratil cestu. Z veľkej paniky začal volať o pomoc vo všetkých svetových jazykoch. Keď sa už panáčik lúčil so životom, započul: "Je tu niekto?" Srdce Žlutého poskočilo radostí. Ještě netušil, že mu tato událost změní život od základu. Před ním ve světle svítilny stála překrásná Růžová panenka. Z počiatočnej vďaky za záchranu sa vyvinula láska. Vo svete eTwinningových panáčikov platí, že pokiaľ je láska dostatočne vysoká, vznikne z toho nový panáčik. Takto vypadá rozmnožování mezi nimi. A jinak to nebylo ani s našimi panáčky. Co myslíte? Zůstal Žlutý panáček se svou novou rodinou v Moravském krasu, alebo bude modrý eTwinningové posolstvo šíriť ďalej sám? Hádejte!

Žáci ZŠ a MŠ při zdrav.zař. Klimkovice jsou TADY"

Jednoho krásného podzimního dne přijel Žlutý do lázní Klimkovice. Přijel proto, že po zranění páteře je upoutaný na vozík. Tento úraz se mu stal při skoku do neznámé vody, když dopadl na kámen. Porušil si míchu. Byl v ohrožení života. Do lázní přijel, aby si zlepšil svůj zdravotní stav. Na první pohled byl velmi překvapen: moderní architektura a krásná příroda. Zpočátku byl velmi osamocený. Jednoho dne si ho všimla Modrá, která zde byla po operaci slepého střeva.Všimla si, že Žlutý nemá žádné přátele. Bylo jí to velmi divné. Zeptala se ho:,,Ahoj, jak se máš a s čím tu jsi?“ Žlutý byl velmi překvapený, že s ním vůbec někdo mluví. Až pak odpověděl:,,Ahoj, mám se, no celkem to jde a jsem tu s páteří, co ty??“ Modrá si jen pomyslela:chudák... A odpověděla mu: ,,Já se mám celkem fajn a jsem tu po operaci slepého střeva. A co jsi dělal?“ Žlutý vylíčil Modré celý svůj příběh, až do příjezdu do lázní. Modrá Žlutého velmi litovala a říkala si, že není možné, aby se s ním nikdo nebavil jen kvůli tomu, že je na vozíku. Se Žlutým se bavila každý den. Později spolu jezdili i na procedury a stali se z nich nejlepší kamarádi. Žlutý byl velmi šťastný, že si našel kamarádku. Neudělali bez sebe ani krok. Každý den se Modrá se Žlutým setkávali a každý den si měli co povídat. Vyměnili si i adresy. Když došlo na den, kdy odjížděli, oba se spolu smutně loučili. Slíbili si, že si budou psát dopisy a nikdy na sebe nezapomenou.

ŽLUTÝ SEDÍ NA VOZÍČKU
ZA NÍM HOLKA V MODRÉM TRIČKU
MAJÍ SI CO POVÍDAT
KAŽDÝ Z NICH JE TADY RÁD

Photo Story ...

Modrý a Žlutý na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou

Ve čtvrtek ráno přijeli oba panáčci do Kralup nad Vltavou. Potkali se tu se studenty Dvořákova gymnázia, kteří jsou čile zapojeni do celoevrospkého programu eTwinning. Uvítali je tam velkými nástěnkami s prezentacemi svých projektů a cest. I ostatní studenti měli možnost dozvědět se více o eTwinningu, protože nástěnky byly a budou volně přístupné na chodbách pro všechny.
 Na nástěnkách panáčci viděli fotky z návštěvy Prahy, Marseille, z výroby vánočních dárků a práce na počítačích. Studenti po zhlédnutí nástěnek vypadali také šťastně, což jsme poznali z jejich nadšených úsměvů. Možná to bylo také proto, že každý student obdržel kromě letáčku s popisem eTwinningu také bonbon.
 Panáčci viděli moderní způsoby výuky na Dvořákově gymnáziu, vybavení jednotlivých učeben (počítač s dataprojektorem), vybavení odborných učeben a moderní čipový systém.
 Všichni, tedy my a panáčci, jsme se nakonec společně fotili před nástěnkami eTwinningu a před školou. Panáčci se s námi dokonce zúčastnili práce na projektu o historii naší školy a Kralup, včetně práce s kronikami naší školy (od roku 1923) a zpracovávání historických fotek spjatých s naší školou. 

Modrý & Žlutý na Hálkové v Olomouci

Za sedmero horami, za sedmero řekami a sedmero paneláky nachází se krásné hanácké město Olomóc. A to nélepši, co v Olomóco je, je naše jazyková škola Hálkova.

Jednoho krásného deštivého dne se u naší školní brány objevily dva záhadné žlutomodré stíny. Zaklepaly, brána se se skřípěním rozskočila na tisíce malých kousíčků a pak jsme JE uviděli... Byli to ONI - Žlutý a Modrý. Celá škola se na ně seběhla podívat. Jeden přes druhého volali: ,,Comment vous-vous appelez?" ,,Kak vas zavut?" ,,Welcome!" ,,Soyez le bienvenus!" ,,How are you?" ,,Willkommen!" ,,Dobro pažalovať!" ,,Quelle votre nationalité?" Ikdyž jsme zjistili, že každý mluvíme jinak, a přesto si všichni rozumíme, stejně jsme nakonec zvolili češtinu.

Protože jsou Žlutý a Modrý, tak jsme si řekli, že se jim bude nejvíc líbit v našich nových jazykových učebnách - žluté a modré. Měli jsme pravdu. Moc se jim tam líbilo, ale vůbec jsme netušili, že se jim nejvíce zalíbí naše koše na třídění odpadu - jak jinak než žlutý na plasty a modrý na papír. Po vydatné svačině, kterou jsme jim přichystali, se rozběhli podívat po naší škole. Vzbudili velkou pozornost a neustále byli obklopeni davy zvědavců. Po chvilce jsme si ani nevšimli, že nám oba chybí.

Po krátkém hledání jsme nakonec museli vyhlásit školním rozhlasem pátrání. A hádejte, kde jsme je našli?! Když naši malí druháčci poctivě třídili plastovou láhev a papírový ubrousek od svačinky do žlutého a modrého koše, nevěřili svým očím!! Žlutý a Modrý v klidu odpočívali mezi papíry a plasty. Mysleli si, že jsme po ně vyrobili k odpočinku po dlouhé cestě z Čelákovic a namáhavé procházce po Hálkové žlutý a modrý domeček. Tak jsme je nechali, ať si klidně pospí. Aspoň budou mít na nás Olomóčáky klidnou vzpomínku.

>>> Se žlutomodrým pozdravem posíláme Žlutého a Modrého do Klimkovic! -Hálkova z Olomouce <<<

Modrý a žlutý v Čelákovicích

Už jsou tady hrdinové
žlutý, modrý s hvězdičkou.
Budem s nimi kamarádit
a budeme si spolu radit.
V zeměpise radit můžou,
po Evropě cestují.
Barva školy se jim líbí,
modrá s žlutou k sobě ladí.
Radnice je taky super,
muzeum je zaujalo,
koupili si pohlednice,
nasadili čepice .
Odjet už však museli.
Do vlaku pak nasedli,
zamávali čepičkou
modrý žlutý s hvězdičkou.

Ahoj panáčci.
Moc jsme se na Vás těšili. Jaká byla cesta?
No, docela dobrodružná. Když jsme přijeli do Čelákovic, ocitli jsme se před modrožlutou budovou. Mysleli jsme si, že jsme konečně na místě, protože jsme věděli, že čelakovická škola je modrožlutá. Vešli jsme dovnitř, ale jaké bylo naše překvapení. Místo obrázků, výkresů, map atd. jsme viděli jen plné regály jídla a různého zboží. Žlutý, který má vždy plno humoru, prohlásil, že si aspoň koupí rohlíky a šunku, protože jsme se ocitli v prodejně Albert.
V pokladně nám poradili kam máme jít. Bylo to docela blízko, hned za rohem. Byli jsme uchváceni, protože škola je v našich oblíbených barvách – žlutá a modrá. Vešli jsme dovnitř. Moc se nám tu líbilo. Na chodbách jsme viděli spoustu krásných výkresů a potkávali jsme jen samé hodné děti. Proto jsme se rozhodli, že se staneme jejich patrony.
To je fantastické.

Bylo tu s vámi moc hezky, ale teď už musíme do Olomouce.

Mějte se hezky.

Ahóóój!